1. kapitola

29.10.2012 16:44

 

Postavy: Bellatrix a její rodina

Popis: Je to vymyšlené a postavy jsou věkově nesouhlasné. Předem se omlouvám za chyby a prosím o komentáře. Díky a příjemné čtení

Napslala: Dark Angel

 

Bellatrix Ariana Blacková

V zapadlé vesnici blízko Londýna, o které by se dalo říci, že je z poloviny zaplněná kouzelnickou populací, žila rodina významných čistokrevných kouzelníků. Rod Blackových si již po staletí udržoval vynikající postavení v čarodějném světě, i co se týče pracovních pozicí a bohatství. V této době, i když se rodina snaží udržet svůj rod čistý a obsáhlý, žijí už jen dvě poslední rodiny. Blackovi jsou všeobecně jedni z mnoha lidí, které většina lidí nesnese. Samozřejmě, že být čistokrevný s sebou nese určité návyky, jako třeba zapuzování a pohrdání lidmi, kteří, jak je tito lidé obvykle nazývají, nejsou hodni jejich úrovně. Řadí se mezi ně většinou, mudlovští šmejdi, krve zrádci, kouzelníci s poloviční krví a tvorové nižší úrovně jako jsou skřeti, domácí skřítkové a vlkodlaci. O tom, jaké Blackovi vyznávají názory, ví každý druhý a nedá se říct, že to nějak viditelně tají. Některé zdroje dokonce udávají, že Cygnus Black, jakož to vedoucí odboru kouzelnického vyšetřování ve včerejším tisku uvedl, že jeho rodina vřele sympatizuje s lidem zatím méně známým temným čarodějem, který si říká Voldemort. Jelikož se ministerstvu kouzel zatím nepodařilo zjistit totožnost tohoto muže, nemůžeme vám zjistit více informací…

 

 

Cygnus Black odložil s pohrdavým odfrknutím Denního Věštce a rozhořčeně si lokl čaje. „Nesmíš si to tak brát, drahý. Dělají to je proto, aby tě vyprovokovali.“ Řekla jeho žena a začala sklízet ze stolu. „A viditelně se jim to daří.“ Zašeptal naštvaně. Druella jen zavrtěla hlavou. „Divím se ti, že si to pořád tak bereš. Vem si, že mají vlastě pravdu.“ Omluvně pokrčila rameny, když zachytila jeho výraz a začala hůlkou skládat nádobí do dřezu. „Jak tohle můžeš říct? Většina těch lidí z Denního Věštce jsou jen hnusný kříženci a jiný svinstvo. Co si o sobě vůbec myslí?! Urážet náš rod. Talent, bohatství a sláva, to je to co každý z téhle rodiny považuje za svůj osobní úspěch a to, že se někteří lidé, kteří se náhodou dostali do našeho světa, snaží přiživovat na této skutečnosti, se mi hnusí. Závist! Jen závist!“ Naštvaně hodil noviny do koše, který se s rachotem převrhl. Jeho dvě dcery s leknutím nadskočily a vystrašeně na něj hleděly. Z poza rohu se vynořil mdle vypadající skřítek a začal uklízet obsah převráceného koše. Druella delší dobu nic neříkala, což Cygnusovi očividně dalo podnět k tomu a by se na ni otočil. Stála u okna a dívala se ven. Nádobí už se nemylo samo od sebe tak jako před minutou. Bylo na ní něco zvláštního. Obličej měla stažený do bolestivé grimasy a držela se za břicho. Cygnus cosi zamumlal jejím směrem. „Dítě…“ zašeptala v odpověď Druella. Omluvila se a spěšně opustila místnost. Dveře se zavřely a Cygnus zůstal s dětmi sám. „Doufejme, že to bude dcera.“ Narcissa a Andromeda se na sebe nechápavě podívali. „Víš, tati, já bych radši, aby to byl bratr.“ Řekla na to Andromeda. Cygnus Black ji probodl pohledem. „V žádném případě!“ zopakoval tu větu ještě jednou neslyšně. A Andromeda už raději nic neřekla. „Já neci žádný dítě!“ Ozvala se později Narcissa a její dětská tvářička vytvořila nechutnou šklebící se grimasu. „Ale no tak neboj se zlatíčko, jsem si jistý, že tvoje matka a já tě budeme mít stále nejradši.“ Odvětil na to Cygnus. Narcissa rozzářeně seskočila ze židle a pevně objala svého otce. Blonďaté vlasy se jí houpaly na zádech a zářivě se usmívala. Andromeda si jen hlasitě povzdechla a odvrátila hlavu k oknu.

Celá rodina s napětím očekávala příchod dalšího člena rodiny. Za oknem už se pomalu začalo chýlit k večeru. Andromeda si hrála s Narcissou v pokoji a Cygnus stále seděl v kuchyni a popíjel ohnivou whisky. Po několika propitých hodinách už mumlal nesrozumitelná slova a občas se zapotácel na židli. „Wiko! Pojď sem!“ Zahřměl. Malý skřítek se váhavě dostavil do místnosti a ustrašeně hleděl do očí svého pána. „Jdu teď do práce. Řekni Andromedě a Cisse, ať jdou spát! Až se ten spratek narodí tak pro mě přijdeš. Jasný?“ Začal mávat hůlkou a alkohol z něj pomalu vycházel ven. Než stačil skřítek odpovědět, už byl střízlivý. „Jistě pane.“ Zamumlal ustrašeně skřítek a sklopil oči. Cygnus ho nakopl a pokračoval dveřmi ven. Skřítek se neohrabaně zvedal ze země a třel si poraněná místa. Naposledy se ohlédl a uviděl už jen mizící plášť svého pána. Ještě okamžik zůstal na místě, kdyby se náhodou vrátil, ale po chvíli se vydal po schodech nahoru. „Slečno Andromedo, váš otec musel nutně do práce. Je již pozdě měli byste jít spát.“ Skřítek se uklonil a přesunul se do rohu místnosti. „Jistě Wiko. Jen asi nesplníme to druhé. Teda já bych chtěla počkat, až se narodí to miminko.“ Usmála se na skřítka. Ten se náhle rozběhl proti zdi a začal o ni otloukat svoji hlavu. „Nesplnil úkol. Wiko nesplnil úkol. Neposlušný Wiko.“ A tak pořád dokola dokud ho Andromeda prudce neodstrčila ode zdi a zakázala mu další trestání. Narcisse se jeho počínání očividně líbilo. Začala tleskat a houpat se ze strany na stranu. Popadla skřítka za uši a vší silou zatahala. Štípala ho a kopala, do té doby než se ji Andromedě podařilo od něj úspěšně oddělit. „Zlá Andy! Já si ci hrát! Je to moje hračka! Žeknu to tátovi!!“ Vztekala se a ronila falešné slzy. Andromeda Narcissu zvedla ze země, což jí dalo velkou práci, protože se Narcissa stále vztekala. Odnesla jí do postele a sama si lehla a pokusila se usnout. To bylo téměř nemožné. Narcissa neustále brečela, vztekala se a pokoušela se všemožně dostat ze svého malého vězení – své postýlky. Po dlouhé chvíli Narcissa konečně usnula. Po celém domě se rozhostilo náhlé ticho. Andromeda se otočila na bok a koukala z okna na hvězdy. Ať se jakkoliv snažila, usnout nemohla.

 

 

Kolem druhé hodiny ráno se jí to konečně povedlo, i když jejímu spánku by se dalo jen stěží říct, že byl tvrdý. Neustále se převalovala pod návalem zlých snů. Uslyšela dětský pláč, trhnutím se vzbudila. Než stačila přemýšlet, jestli je to sen nebo skutečnost, bylo ho slyšet čím dál více. Vzhlédla k hodinám na protější zdi. Bylo už ráno, na hodiny neviděla tak dobře a tak s četnými nadávkami a neochotou vstala. „Devět! Ach jo to jsem mohla ještě spát…“ Obrátila se, že si půjde znovu lehnout, ale Narcissa už stála ve své posteli a mračila se na ni. „Ty už si vzhůru?“ zeptala se překvapeně Andromeda. Pomalu přešla k posteli a Narcissa automaticky vztáhla ruce. Položila ji na zem a šla se převléct. Dětský křik už ustal. „Já nechci, abychom tu měli další dítě!“ řekla náhle Narcissa a začala po Andromedě házet hračky, které byly na podlaze, protože se jí zdálo, že jí nevěnuje příliš pozornosti. „Přestaň! Au! No tak nech toho! To dítě je tvoje nová- tak už dost! Nová sestra nebo bratr. My s tím nic neuděláme, bude tu s námi muset být.“ Narcissa se zamračila ještě víc. Naštěstí už neměla co házet a tak jen potichu vyslovovala nadávky, o kterých by se řeklo, že je dítě toho věku rozhodně nebude znát. Andromeda jen kroutila hlavou a občas úžasem otevřela pusu. Když se oblékla, tak pomohla obléci se i Narcisse a pomalu scházeli po schodech do kuchyně. Tady už seděl jejich otec a četl si Denního věštce. Byl tak zabraný do čtení, že si jich ani nevšiml. „Tatííí! Andromeda mi zakázala hrát si se skřítkem!“ Zářivě se usmála na svého otce, který momentálně zvedl hlavu od novin a přísně pohlédl na Andromedu. Ta jen pokrčila rameny a dívala se jinam. „Máte sestru…“ oznámil jim jen tak mimochodem a znovu se začetl do článku týkající se mrtvých mudlů. Andromeda se lehce nuceně usmála, a když se podívala na znovu se vztekající Narcissu, pomyslela si, že teď to bude dvojitý. „Kdy jí budeme moci vidět?“ zeptala se Andromeda s předstíraným zájmem. „Klidně hned…“ opáčil Cygnus, spíš jako vhodnou odpověď, než aby nad tím opravdu přemýšlel. Andromeda chvíli přemýšlela, jestli má jít, ale potom se přesto odvážila. Narcissu překvapivě také přemohla zvědavost a následovala svoji sestru do matčiny ložnice. „Musíš být potichu, abychom jí nevzbudili. Ano?“ otočila se čelem k Narcisse a vážně se na ni podívala. Narcissa našpulila rty a už chtěla protestovat. „ když nebudeš ticho tak tam nepůjdeš!“ Po těchto slovech Narcissa vrátila svůj obličej zpět do zvědavé grimasy a čekala, až Andromeda zaklepe na dveře. Zhluboka se nadechla a lehce zaklepala na dveře. „Vstupte…“ pronesla Druella unaveným hlasem a Andromeda stiskla kliku. V místnosti byla pouze jejich matka a kolébka s dítětem. Narcissa, se k ní okamžitě vrhla a dychtivě jí nahnula tak, aby do ní viděla. Andromeda napůl čekala, že se Narcissa rozbrečí, nebo se začne vztekat, či cokoliv jiného co by k ní pasovalo. Ale to co se stalo, nečekala ani Druella, která teď stála vedle Narcissy připravená zasáhnout, kdyby chtěla udělat něco zlého. Narcissa se dívala na miminko s otevřenou pusou. Stála na špičkách a hrozilo, že kolébku převrhne. Andromeda se konečně také odhodlala podívat se na svoji druhou sestru a popošla blíže. A teď měla ve tváři podobný výraz jako předtím Narcissa. V kolébce leželo miminko s hnědými vlasy. Krásné miminko, které si je prohlíželo pod těžkými víčky. Zářivé modré oči se lehce třepaly a každou chvíli se zavřeli. Za malou chvíli usnula. „Je krásná!“ řekly obě dívky zároveň a Druella se jen usmála. „Jak se jmenuje?“ zeptala se Andromeda a pohlédla na matku. „Jmenuje se… Bellatrix.“ Odpověděla Druella.

„Aha to je hezké jméno. Budu jí říkat jen Bello… Je to strašně dlouhý.“ Řekla Andromeda. „To samé si řekla, když se narodila Narcissa.“ Odpověděla se smíchem Druella.

 

 

Bellatrix vydržela spát celé dopoledne. Cygnus Black se vrátil z ministerstva kouzel přesně v poledne a ohlásil své rodině návštěvu. „No Brumbál přijde kolem jedné hodiny. Druello měla by si Andromedu poslat pro pár máslových ležáků a ohnivou whisky-“

„-proč přijde Brumbál tati?“ Zeptala se Andromeda a tázavě hleděla na svého otce. „No… Ne že bych to děcko miloval… Ale kmotra mít musí.“ Andromeda se už nadechla, aby něco namítla, ale matčin pohled ji včas zarazil. „No a jak to jde na ministerstvu? Četla jsem, že máte pár nových potencionálních lidí, kteří by se mohli vydávat za Voldemorta.“ Cygnus se zadíval na svoji ženu a něco si zabrumlal pod vousy. „Věštec pořád jenom píše nesmysly. Nařídil to ministr. Prý aby se lidé tolik nebáli.“ Přesvědčivě napodobil ministrův hluboký hlas. „Tss. Dřív nebo později stejně odhalí svoji identitu. Takhle to vidím já.“ Než ale Druella cokoliv namítla, ozvalo se zaklepání na dveře. „To bude Albus, málem jsem na něj zapomněla…“ kvapně se rozběhla ke dveřím a zanechala za sebou odmítavou tvář.

 

 

„Albusi! Jsme tak rádi že si přišel!“ Druella i Brumbál se blížili do kuchyně, kde už seděli obě dívky s otráveným Cygnusem v čele stolu. „Dobré poledne Cygnusi.“ Jelikož Cygnus nepokládal za nutné odpovědět na pozdrav, sedl si na připravenou židli.

„Předpokládám, že jsem tady kvůli té malé…“ řekl Brumbál

 

 

Cygnus se zatvářil naprosto nezaujatě a tvrdě přikývl. Tento přístup sice Brumbála trochu zarazil, ale raději se na nic neptal.

„Když už jsem tady… Mohl bych ji vidět?“ Vyslovil tu prosbu do naprostého ticha a tak to znělo spíš jako rozkaz. „Jistě že.“ Odpověděla Druella a přestala chvíli kmitat po kuchyni. Cygnus jen něco zamumlal a odporoučel se do obývacího pokoje.

 

 

„Tak tedy jdeme…“ řekla Druella. Brumbál šel těsně za ní. Narcissa se potajmu plížila s nimi.

„Tohle je naše Bella.“ Ukázala na spící dítě v postýlce a trochu se usmála. „Je moc krásná.“ Řekl Brumbál a také se usmál. Narcissa se pomalu plížila k postýlce a ve chvilkové nepozornosti obou dospělých vzala dítě z postýlky a položila ho na podlahu. „Podívej mamí! Bellatrix je na zemi.“ Namítla posměšně a utíkala pryč. Druella kvapně vrátila Bellatrix na své místo. „Přemýšleli jsme o druhém jméně a napadlo nás dát jí jméno po vaší sestře.“ Odmlčela se a pohlédla do Brumbálovi ustarané tváře. „Řekla nám o ní Bathilda…“ dodala, když se zamračil. „Jistě Ariana… …“ povzbudivě se usmál a stočil pohled k spící Bellatrix. „Tak tedy od teď jsem tvůj kmotr, v dobré i zlém. Bellatrix Ariano Blacková.“ Brumbál to dořekl a mávl hůlkou. Nad postýlkou se objevil zlatavý kruh, dotkl se čela spícího dítěte a zase zmizel.

 

 

„Slyšela jsem, že vám bylo nabídnuto místo ministra.“ Zeptala se Druella, když opouštěli pokoj. „Ano to je pravda. Ale odmítl jsem. Nemyslím si, že jsem na tuto funkci nějak zvlášť vhodným adeptem.“ Druella jen lehce přikývla a doprovodila Brumbála ke dveřím. „Můžeme se ovšem vidět s Andromedou… Ve škole jsem pořád a asi tam také zůstanu do konce svého života.“ Řekl Brumbál a s úsměvem se přemístil pryč.

Komentář

*

Cassiopea Black | 30.07.2013

tys to teda hodně pozměnila xDD Rowla by ti asi dala xD no, já mam originalitu ráda, i když, docela se bojím, co s Bellou uděláš v dospělosti... aby z ní nakonec nebyla nějaká citlivka nebo něco xD
rozhodně si mě navnadila, jen tak dál :)

Přidat nový příspěvek