1.kapitola
Napsala: Dead Princess
Žánr: drama
Postavy: Pobertové a další
Začátek
Utíkal ztemnělými chodbami ve snaze uniknout před dalšími dvěmi postavami, které ho pronásledovali. Všichni byli oddění v černém, takže splývaly s tmavými zdmi. První postava to tu dobře znala, jelikož nepotřebovala světlo, aby se v temných zákoutích vyznala. Ovšem pronásledovatelé viditelně zpomalili, a když jeden z nich se zaklením do něčeho vrazil, druhý se jal rozsvítit lucernu. „V pohodě?“…“Jasný, bude z toho jen modřina…blbý brnění“ třel si druhý koleno, na které upadl. „To ještě schytá, počkej zítra“ zavrčel ten první. Posléze se oba vydali nazpět s myšlenkami na teplou postel a spánek. O kousek dál je sledoval jeden pár vyděšených očí, které se upíraly do tmy ve snaze odhadnout, jak jsou nepřátelé daleko. Jejich majitel počkal ještě půl hodiny, než se odvážil vylézt z příklenku ve stěně a opatrnými tichými kroky zamířil stejným směrem…
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzbudilo ho slunce, kterému se podařilo proniknout skrz okno přímo k jeho hlavě. S povzdechem se převalil na druhý bok ve snaze ukrást si ze slunečného dne ještě pár minut spánku. Nebylo mu to dopřáno, protože sluce už probudilo víc lidí, včetně jeho dvou nejlepších kamarádů a ti měli energie na rozdávání. „Vstávej! Musíme ti povědět o včerejšku—„ „Jo! Škoda, že jsi nešel s námi, měl bys vidět, jak zdrhal“ překřikoval ho druhý chlapec a začal se smát. Vzbuzený chlapec pomalu vstal, navlékl na sebe svetr a kalhoty, což bylo nejbližší oblečení, a rozespale se vydal za těma dvěma ve snaze soustředit se alespoň na jednoho z nich.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snažil se co nejdřív z Velké síně vypadnout. Hltal vše, co mu přišlo pod ruku a pozorně při tom sledoval dění okolo. Když usoudil, že by mohl vydržet bez dalšího jídla zase až do večera, zvedl se a rychlými kroky zamířil z místnosti. Zrovna přecházel práh, když ho něco srazilo a on narazil do masivních dveří. Překvapeně se podíval, co způsobilo náraz, a setkal se s pozorným pohledem šmolkových modrých očí, které se upíraly do těch jeho. „Tak tobě to nestačilo co? „ Obořil se na něj chlapec, stojící vedle toho, do kterého nešťastník právě vrazil. Ten z něj spustil pohled a chtěl pokračovat v chůzi, když ho onen rozzlobený chlapec stáhl zpátky.
„Siriusi prosimtě, rád bych se najedl, myslíš, že bys mě mohl pustit?“ Prohodil zadržený..
„Až se ti tady ten slizoun omluví. Do mých kamarádů totiž nikdo vrážet nebude a obzvláště ne on.“ Vysvětlil Sirius s významným pohledem na toho u dveří. „Tak omluvíš se? Nebo ti to mám vysvětlit stručněji?!“ Zavrčel Sirius. „Dobře, omlouvám se, stačí? „ Odvětil s pohledem upřeným do země. „Prozatím“ usmál se vítězně Sirius.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Jamesi ten parchant je nepoučitelný. Normálně vrazil do Remuse, no chápeš to? Zrovna do něj. A ty, Reme bys to neměl tak přehlížet“ dodal Sirius s pohledem upřeným na ospalého chlapce, který si zrovna mazal na chleba jednu z paštik, co na stole byly. „Já zas myslím, že to moc hrotíte. Neudělal to naschvál, a i kdyby, omluvil se“ pokrčil rameny Remus a zakousl se do chleba. „Stejně mu to dáme sežrat, viď“ šťouchl James do Siriuse. Ten se usmál „Jasná páka.“
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nenáviděl je. Jak on ty dva nenáviděl. A vyčítal si, že při své nepozornosti si to u nich ještě víc podělal. Hledali jakoukoli záminku, aby mu mohli ublížit, a on jim jí sám dá. Jsi hlupák, hlupák Severusi! Opakoval si stále dokola, když mířil na hodinu Přeměňování. Děsil se toho, co na něj ti dva zase chystají. Nebylo dne, kdy by mu neztrpčovali pobyt v Bradavicích svými „zábavnými“ kousky. Chtěl se soustředit na přeměnu vody na víno, ale stále se nemohl odpoutat od svých myšlenek.
Po hodině zamířil ven. Plánoval si procházku k jezeru, při níž by se odpoutal od starostí, které ho trápili. U jezera byl klid. Nikdo ze studentů neměl potřebu sem chodit. Nic se tu nehnulo, nebylo tu nic, co by stálo za povšimnutí. Avšak Severus to tady měl nejraději. Bylo tu ticho, jezero se ve slunci lesklo jako zrcadlo a vál tu lehký větřík, který mu pročechrával jeho havraní vlasy. Posadil se, opřel se o kmen staré vrby a zavřel oči.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Petere? Jdeš s námi jo?“ Pohlédl James na malého tlustého kluka, který se jim držel v patách. Ten jen nadšeně zachrochtal a dohonil je. „A co ty Reme, jdeš?“ Podíval se teď James pro změnu na Remuse. Ten zavrtěl hlavou. Nechtěl být u toho, až ho zase budou trápit. Nechápal, co je na tom baví. Bylo mu toho kluka docela líto. O jeho rodině nic nevěděl a tady žádné kamarády neměl. On sám sice měl Jamese a Siriuse. A pak za nimi taky pořád běhal Peter, ale stejně se necítil ve své kůži. Tu navíc při každém dalším úplňku měnil za jinou. Prostě se mu jejich jednání nelíbilo, ale nikdy nezasáhl. Nechtěl...proč vlastně? Bál se že o ně přijde, že na něj taky budou hnusní? Poprvé si položil otázku, proč je nechá. Oni přece věděli, že se mu to nelíbí. A nic by mu neudělali. Stejně si ho moc nevšímali. Ano, to je ono. Hrozně chtěl, aby si ho někdo všímal. Aby ho někdo bral takového, jaký je. A když někoho takového našel, nechtěl o ně přijít. Proto jim couval z cesty. Ale tentokrát ne, řekl si pevně…“Půjdu s vámi“ ozval se. Ti tři se na něj podívali překvapeně, nicméně s radostí a začali spřádat plány, co s tím hnusným umaštěným Srabusem zase provedou..
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pomalu vstal, narovnal se a prokřupal klouby na rukou. Bylo pozdní odpoledne a pomalu se začalo smrákat. Přesný čas, pro návrat do školy. Nešel tak rychle jako obvykle. Chtěl co nejvíce pozdržet tu vzácnou chvíli samoty a volnosti.
Právě zahýbal z jedné chodby do druhé, když je uslyšel. Strnul na místě. Pár vteřin zaváhal. A právě těch pár vteřin mu bylo osudných. Při pohledu na jejich šklebící se tváře se otočil, až za ním zavlál jeho hábit a rozběhl se směrem, odkud přišel. Neudělal ani pár kroků a válel se po zemi. Svazovací kouzlo. Je s ním konec. „Na procházce?“ uslyšel nad sebou posměšný hlas. Odfrknul si. „Snažíš se nám něco sdělit?“ Optal se znovu ten nepříjemný hlas a trhnutím ho vytáhl za límec na nohy. „Je trapný, že vás na mě musí být vždycky víc a musíte si pomáhat kouzly, abyste mě vůbec chytili…A hrozně vám smrdí nohy“ Vzdorně se na ně díval a sám se divil, že jeho hlas zní tak klidně. „Tak on je drzý. Ono ho to fakt baví!“ Vykřikl nevěřícně Sirius a potřásl svými kadeřemi. „Baví. Možná je i rád, když ho někdo mlátí. Slyšel jsem, že ho jeho táta taky mlátí a doma jim to klape, tak to na něj asi zabírá“ Usmál se zle James. Severus nenápadně couvl. „Kampak!“ chytil ho za zápěstí Peter Petergiew. Při marné snaze se mu vytrhnout zahlédl Remuse. „Bavíš se Lupine? Tentokrát ses nudil, tak ses přišel podívat?“ Prsknul k němu. V příští minutě ležel (už zase)na zemi a cítil, že to co mu teče z nosu, nebude rýma. Sirius Black si mnul pěst a James Potter se usmíval. „Co tam hledáš? Někdo tě praštil?“ Zeptal se Black a sám se svému vtipu zasmál. Potter se k němu obrátil a toho Severus využil, ještě po čtyřech vyrazil a cestou se zvedal. Tentokrát však uhýbal kouzlům, která na něj sesílali. Utíkal. V panice ani nevěděl kam, když si to uvědomil, bylo pozdě. Chytil se sám do pasti. Proč musí mít takovou smůlu. Stál na jedné z hradních věží. Místa tu bylo jen pár metrů a vchod byl jen jeden jediný a to právě ten, kterým přiběhl.
„Ty jsi vážně hloupý Srabusi“ smál se na celé kolo Sirius a přitom se plácal do kolen. „Ale že jsme si zaběhali, to teda jo.“…“Myslím, že můžem pokračovat v našem rozhovoru, co říkáš?“ Usmál se ledově James. Petergiew ho dychtivě pozoroval, když se blížil k Snapeovi. Ten před ním couval a zastavila ho až jedna z hradeb, do které narazil zády. „Co si snažíš dokázat?“ Zeptal se Snape, ale už to neznělo tak klidně, jako spíš zoufale. Sirius se už zase začal smát a taky se k němu blížil. Severus v panice přemýšlel, co dělat. A napadlo ho jediné řešení, rychle pozadu vylezl na hradbu a najednou, bez pocitu opory se zakolísal. Nicméně zůstal stát a shlížel na ty dva. Vlastně tři. Peter si nechtěl nechat ujít nic z toho, co mu udělají. Lupin stál jen o kousek dál, ale toho si Severus nevšímal.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Stál a snažil se udržet rovnováhu. Slyšel jsem Siriuse, jak se přestal smát a viděl jsem Jamese, jak po něm hmátnul. A pak zapadlo slunce.
Dead Princess
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.