23.07.2013 12:13

Bradavice

Nádraží King´s Cross bylo osvětlené sluncem, krásné letní poledne zrovna začínalo. Mezi nástupištěm devět a deset se neustále shlukovali lidé. Několik z nich jen pospíchalo na vlak, jiní tudy zase procházeli na nástupiště osm. Byli tu však také lidé velmi zvláštní. Lidé co v letním počasí nosili dlouhé pláště různých barev a tím také nechtěně vyčnívali z davu. Pokaždé se objevili na jednom určitém místě a rychle zmizeli za přepážkou mezi oběma nástupišti. Zrovna když hodiny odbyli půl jedenácté, přemístila se na nástupiště početná rodina Blackových. Tvářili se jako obvykle povýšeně a zhnuseně se rozhlíželi kolem. Druella po pár minutách rozhlížení rozhodně kývla na své dvě dcery a zmizeli za přepážkou. Následoval je Cygnus Black a jeho bratr. Jako poslední se rychle rozběhla proti zdi i Walburga se svými dvěma syny. Sirius se zmateně rozhlížel po nástupiště a po chvíli radostně ukázal na opodál stojící hlouček, který tvořila jeho rodina a další tři lidé. Všichni byli blonďatí a tvářili se stejně arogantně jako Blackovi. Byla to vysoká bledá a unaveně vypadající žena, muž středního věku, který se tvářil, jak když jsou všichni kolem něj jen odpad. A jejich syn, vysoký blonďák se kysele usmíval. Narcissa si s ním vzrušeně povídala a tiskla se na něj jak pijavice. Sirius vyhledal pohled Belly a oba se znechuceně zašklebili. Narcissa zachytila Belly znechucený obličej a zamračila se. Blonďatý chlapec se na Bellu zašklebil. Ona mu to oplatila a významně se podívala na Siriuse.

„Tak teda Bello a Siriusi. Vlak pojede asi za pět minut. Takže vám na cestu chci říct asi tohle… Jestli se nedostanete do Zmijozelu, tak se radši ani nevracejte domu!“ Řekl Cygnus a velmi autoritativně a pevně si je změřil. Bella i Sirius ustrašeně přikývli. Vlak zahoukal a Bella, Narcissa a Sirius se pomalu probojovávali davem do vlaku. Všude bylo plno. Trmácely se přes dva vagony. „Taky hledáte místa co… Já už jsem byl ve dvou předních vagonech a je tam taky plno.“ Pověděl jim jeden chlapec s černými vlasy. „Tady, podívejte.“ Řekla Bella a ukázala na kupé, kde seděla jen rudovlasá dívka a chlapec s černými mastnými vlasy. „je tady volno?“ Zeptal se Sirius a dívka z kupé mu pokývla, že ano. Všichni tři tedy vstoupili do kupé. Sirius se posadil vedle Belly a rozhlížel se kolem. „Jsem James. James Potter.“ Řekl po chvíli ten kluk, co s nimi hledal kupé. „Já jsem Sirius Black a tohle je má sestřenka Bella Blacková.“ Odpověděl na to Sirius. Chlapec s mastnými vlasy se zatvářil znechuceně a odkašlal si. „Vadí ti snad něco?“ zeptal se ho útočně James. „Ne…“ Pokrčil rameny a znovu se zabral do rozhovoru s dívkou. „No to vám teda řeknu. Já jsem se tak těšil, že jsem snad tři dny nespal. Přemýšlel jsem, kam se chci asi dostat a… vlastně jsem ani tak dlouho ne… Jednoznačně Nebelvír.“ Řekl James a pozdvihl do vzduchu pomyslný meč. Chlapec s mastnými vlasy na to opět udělal ošklivý obličej. „Tak hele jestli máš nějakej problém. Tak to prostě vysyp.“ Naštval se James. „Nemám problém, jen mi přijde jako lepší volba Zmijozel.“ Odpověděl mu na to. „Zmijozel? To je nejhorší kolej co může být!“ Řekl James. „Celá naše rodina je ve Zmijozelu.“ Řekla náhle Bella. „No tak, že bych asi šel…“ Řekl na to James a už se téměř zvedal k odchodu. Bella ho však zachytila a prudce ho zatlačila zpátky do sedačky. „To, že tam jsou ostatní z rodiny, neznamená, že tam chceme být i my…Já osobně se děsím pocitu, že bych tam měla být.“ Dopověděla a James se patrně uklidnil. Totéž se ovšem nedá říct o chlapci u okna. Nasupeně se díval ven. Dívka sedící naproti němu se teď uraženě a zároveň naštvaně podívala na Bellu. Blížilo se odpoledne a v uličkách vlaku se pohybovala starší obtloustlá dáma s vozíkem. Otevřela dveře k nim do kupé. „Dáte si něco, drahouškové?“ Usmála se a čekala. „Dáme si jedny Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak.“ Řekl Sirius a zaplatil. „Zkusíme je. Bude sranda.“ Prohlásil vesele a vzal si jednu červenou. Zbytek podal Jamesovi a Belle. Bella se po ochutnání jedné modré zatvářila, jak když snědla citrón.

„Chutnalo to jak strom.“ Řekla. Sirius se rozchechtal. „Ty si snad někdy jedla strom?“ Teď už se smáli úplně všichni z kupé, kromě chlapce s mastnými vlasy.

Obloha venku se začala pomalu zatemňovat, a když dorazily na nádraží v Prasinkách, byla už tma. Vyšli ven z vlaku a začali se shromažďovat kolem Hagrida, který je k sobě volal. „Prváci. Všechny prváci sem. Jdeme.“ Volal dál. Všichni z prvního ročníku se vydali za ním a stoupali k jezeru. To už všichni spatřili Bradavický hrad v celé své kráse a po vodě se nesl zvuk hlasitého „ooooooh.“ Hagrid se usmál. „Do každé loďky jen čtyry.“ Řekl Hagrid a sám si zabavil loďku pro sebe. Bella, Sirius a James si sedli do loďky ke klukovi, kterého ještě neznali. Měl  krátké hnědé vlasy a užaslý výraz. Když všichni nasedli do loděk, rozjeli se sami od sebe směrem k hradu. Loďky se čím dál více blížil k hradu. „A teď se všichni sehněte.“ Nařídil Hagrid a projeli klenbou z břečťanu. Vystoupily a Hagrid je dovedl do kopce k velké bráně z kovaného železa. Tam už na ně čekala, s přísným výrazem na tváři, profesorka McGonagallová. „Děkuji, Hagride. Pojďte za mnou prosím.“ Zavelela profesorka a roj prvňáčků se se směsicí strachu a zvědavosti hnalo za ní. Všichni se nasoukali do malé místnosti před velkou síní a čekali, až se profesorka vrátí. Nikdo ani nedutal. Z vedlejší místnosti byl slyšet velký hluk. Byla to snad celá věčnost, než se profesorka konečně vrátila.

„Nyní budete zařazeni do kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Po celou dobu studia bude kolej něco jako váš domov. Za každou kolej budete sbírat body. Za každé dobré zásluhy vám přičteme body, za každé porušení řádu naopak o body přijdete.

Nesla v jedné ruce stoličku a v druhé ruce velmi starý klobouk. Šli uličkami mezi čtyřmi obrovskými stoly až k čestnému stolu učitelů. Právě tady profesorka položila stoličku a na ní klobouk. Ten se pohnul a někde uprostřed se objevila díra, která nápadně připomínala pusu. Klobouk se zavrtěl ještě jednou a začal zpívat tradiční každoroční píseň. Když skončil, všichni přítomní tleskali. „ Teď vás budu postupně volat jmény a vy půjdete sem nahoru. Austinová Alice. Malá dívka s kulatou tváří se váhavě zvedla a vyrazila ke stoličce. Jen co se klobouk dotkl její hlavy, vykřikl. „Nebelvír!“ Alice se radostně zvedla a odcupitala ke stolu. „Avery Lucas!“ Malý divný kluk se splihlými vlasy se vydal ke stoličce a ustrašeně si nasadil klobouk. „Zmijozel!“ Zvedl se a podal klobouk profesorce. „Blacková Bellatrix!“ Bella se strachem zamířila ke stoličce a nasadila si na hlavu klobouk. „Ale, ale další Blacková. Dalo by se předpokládat, že zamíříš do Zmijozelu, jako zbytek tvé rodiny že. Ale já mám s tebou jiné úmysly… ano. Nebelvír!“ Bella se radostně rozutíkala ke stolu Nebelvíru, když však zahlédla rozezlený výraz ve tváři své sestry sedící u vedlejšího stolu, radost jí přešla. „Black Sirius!“ Zvolala profesorka a Sirius se znuděně šoural ke stoličce. „No ano… Nebelvír!“ Zakřičel klobouk a Sirius se s radostí rozběhl za Bellou. „Crabb Joseph!“ Malý obtloustlý kluk se vyvalil z davu a ztěžka se posadila na stoličku. „Zmijozel!“ vyřval klobouk a chlapec se odkolíbal směrem ke zmijozelskému stolu. „Evansová Lilly!“ Rudovlasá dívka z vlaku váhavě došla ke stoličce a nasadila si klobouk. „Nebelvír!“ Rozešla se směrem ke stolu Nebelvíru a cestou se omluvně usmála na svého kamaráda s mastnými vlasy. „Alison Finnigan!“ Další dívka se vydala z davu a posadila se. „Toto je těžké. Ale ano. Mrzimor!“ Dívka se vydala ke stolu úplně vlevo místnosti. „Láskorád Xenofilius!“ Blonďatý chlapec, který připomínal blázna, se se značnou dávkou samomluvy, dostavil ke stoličce a s mumláním si nasadil klobouk. „Havraspár!“ Rozešel se ke stolu a neustále si něco mumlal. „Lupin Remus!“ Chlapec z loďky si sedl na stoličku a čekal. „Nebelvír!“ Sedl si vedle Belly a Siriuse a obrátil se k učitelskému stolu, kde pokračovalo zařazování. „Potter James!“ Řekla profesorka a pomalu se rozhlídla po čím dál menším hloučku nových studentů. „Nebelvír!“ Vykřikl klobouk, okamžitě po tom co si James sedl na stoličku. „Snape Severus!“ Chlapec z vlaku s mastnými vlasy se na stoličku posadil jako jeden z posledních a klobouk ho poslal do Zmijozelu. Jen se ještě smutně zatoulal očima k Lilly a pak už spěšně zamířil ke stolu Zmijozelu. Profesorka McGonagallová po zařazování zmizela i se stoličkou a kloboukem. Když se vrátila, profesor Albus Brumbál – ředitel školy- se postavil ke stojanu s velkými zlatými kovanými deskami ve tvaru křídel. Opřel si o ně ruce a zářivě se usmál. „Vítám vás v novém školním roce. A teď už jen… Dobrou chuť!“ Řekl a s ještě větším úsměvem odkráčel zpět na své místo uprostřed čestného stolu. Na všech stolech se během vteřiny objevily stoly plné všech druhů masa, vařených brambor, omáček všech chutí a také mísy plné čokoládových bonbónů. Všichni byli hladoví, tak se do toho s chutí pustili a zásoby jídla pomalu, ale jistě mizely. Když snědli většinu z hlavního chodu, objevili se na stole sirupové dortíčky, mufiny, kostky zmrzliny různých příchutí a také několik lízátek na vysokých tyčkách. „Téda takhle dobře jsem se nenajedl snad nikdy!“ Dodal Sirius když snědl všechno, co si stihl nandat na talíř. „Jestli budeš takhle jíst každý den Siriusi, tak z tebe za chvíli bude koule.“ Dodala Bella a Sirius se na ní lhostejně ušklíbl. Během večeře se seznámily s Remusem, který se teď smál tomu jak si Sirius s obavou prohlíží své břicho. „Co ty Alice? Jak se má tvoje mamka?“ Zeptala se Bella a odpoutala tak pozornost od Siriuse. Ten se k ní uraženě otočil zády a povídal si s Jamesem a Remusem. „No ona teď není zrovna doma. Pořád pracuje na tom výzkumu v léčebně u Svatého Munga.“ Odpověděla šeptem Alice. „Lilly? Jsi Lilly že? Tvoji rodiče jsou kouzelníci?“ Zeptala se Bella. Rudovlasá dívka se začervenala a pohlédla Belle zpříma do očí. „No… nejsou.“ Zase sklopila hlavu a zahanbeně si hrála s prsty. „To se máš.“ Prohlásila Bella a soucitně se na ní podívala. „Klid prosím!“ zahřměl Brumbál a v síni se rozhostilo ticho. „Prefekti, odveďte své koleje do postelí. Všem novým i starým žákům přeji příjemný studijní rok. A teď už šup šup do postelí.“ Všichni studenti se naráz zvedli ze židlí a vyrazili ke dveřím, kde už čekali čtyři prefekti od každé koleje. Žáci prvních ročníků již byli tak unavení, že se jim pletli nohy a ani za nic by si nezapamatovali cestu do svých ložnic. Nebelvír sídlil v západní věži a jako vchod sloužil obraz velmi baculaté dámy. „Heslo.“ Odpověděla škrobeně. „Škrtidub.“ Odpověděl prefekt, obraz se vyklonil a odhalil tak průchod do kruhové, útulné společenské místnosti. Prefekt pomohl chlapcům i děvčatům dostat se do své ložnice a tím definitivně rozdělil Jamese, Remuse a Siriuse s Bellou, Alicí a Lilly.

Ráno se Bellatrix probudila s nepříjemným pocitem. Věděla, že do Bradavic každé ráno chodí pošta. A také věděla, že se rodiče hned večer dozvěděli od Narcissy, do jaké že koleje se dostala. Naschvál se loudala až v ložnici zůstala sama. Pomalu se oblékala a pak se konečně odhodlala postavit se problému čelem. Vyrazila z ložnice a kvapně proběhla portrétem. U snídaně už byla většina studentů. Usadila se mezi Alici a Lilly. Ohlédla se a očima vyhledala svou sestru. Upřeně se na ni dívala, dokud se na ní nepodívala také. Když Narcissa zjistila, jak se na ní nazlobeně dívá Bellatrix, zákeřně se zašklebila a zase se zabrala do rozhovoru s tím blonďatým klukem. Bellatrix se obrátila zpět ke stolu a zkroušeně si nandala na talíř toast.

Byl slyšet šum křídel a do místnosti se snesli sovy. Bellatrix se s hrůzou dívala vzhůru a když spatřila svou sovu, zděšeně si zakryla ústa, aby nevykřikla. Lilly si toho všimla a uprostřed sousta se zaraženě podívala vzhůru. Bellina sova se pomalu snášela, až před ní upustila obálku. Roztřesenými prsty ji rozlepovala. Sirius se na ní zadíval a se stejným dopisem, byl stejně bledý, jako ona. Otevřela ho, a četla..

Bellatrix!!!

Jak je možný, že si se nedostala do Zmijozelu?! Tolik jsme se s otcem snažili, aby si

Byla normální… Ty i Sirius si zřejmě myslíte, že jediné co můžete udělat pro naši rodinu,

Je být neslušný a zrádce krve k tomu. Upozorňuji tě, že si to doma vyřídíme!

Poslala jsem profesoru Brumbálovi osobní dopis s tím že nesmíš nikam jinam, než na hodiny!

Jsem naprosto zdrcena! Opovaž se něco vyvézt!

                                                                                  S pozdravem tvá drahá matka

Bellatrix odložila dopis a s obavami pohlédla směrem k učitelskému stolu. Překvapivě i na ní se někdo díval. Byl to Brumbál. Celou věčnost čekal až se Bellatrix podívá na něj. Když tak učinila, povzbudivě se na ni usmál a naznačil ji že má přijít k němu. Bellatrix se tedy zvedla  ze židle a spěšně vyrazila k učitelskému stolu.

„Dopis od tvé matky jsem samozřejmě dostal a vím jak jí i tvému otci záleželo na tom, aby si se ty i Sirius dostali do Zmijozelu. Ovšem nemyslím si, že bych tě neměl nikam pouštět, Bellatrix. Ale dávej si pozor na svou sestru. Myslím, že je velmi podobná tvému otci. Někdy je to až zarážející, jak moc.“ Naposledy se ještě usmál a rozloučili se. Bella cestou zpátky ke stolu přemýšlela o Brumbálových slovech. Usadila se zpátky a dojedla toast. „Co ti chtěl?“ zeptal se jako by lhostejně Sirius. „ Ale… jen mi chtěl vyřídit vzkaz od matky.“ Řekla a zamyšleně se dívala do svého talíře.

Po snídani měli jít na hodinu bylinkářství. Měli ji bohužel se Zmijozelem.

Celá skupinka prváků ze Zmijozelu a Nebelvíru se ploužila v sychravém zářijovém počasí do skleníku číslo tři. Tam už na ně čekala profesorka Prýtová. „Dobré ráno studenti. Dobré ráno.“ Usmála se profesorka. Vezměte si prosím kyblíky na konci skleníku, budeme sázet malé sazeničky ďáblova osidla. Buďte velmi opatrní. Dospělí jedinci vás mohou uškrtit-“ profesorka se zarazila uprostřed věty, protože se ozvalo několik vyděšených nádechů. „-toto jsou samozřejmě jen sazeničky a tak vám maximálně způsobí pár pohmožděnin.“ To je sice moc neuklidnilo, ale vydali se pro kyblíky. Zmijozelští samozřejmě sabotovali pokusy ostatních. Bellatrix se to ale netýkalo. Tak už měla kolem ruky omotané tři kytky a bolestivě dýchala. Profesorka si jí všimla, až když se jí kytka sápala na krk. „No jo… Nešikovná Bella.“ Smál se Sirius. Bellatrix se zašklebila a mnula si modřiny po celém těle. „Zapamatujte si to. Bella je tak trochu pako.“ Smál se znova Sirius a poučoval o její nešikovnosti Jamese a Remuse. Ti se po chvíli smály také, protože se Bellatrix rozmázla na zemi, když si nandávala vodu do květníku. „Slečno Blacková? Jste v pořádku? Takhle to dál nejde. Vždyť jste celá potlučená. Zajděte si na ošetřovnu.“ Zakroutila hlavou profesorka a Bellatrix odešla na ošetřovnu. 

 

Dark Angel