Prolog

29.10.2012 16:42

 

Úvod do příběhu 

V Londýně bylo v ten den velice sychravé počasí. V ulicích ani na náměstí nebyli žádní lidé. Žebráci i bezdomovci se schovali, kam se dalo.

Nedaleko odsud, se do tiché tmavé uličky přemístila osoba. Byla to žena v pokročilém stádiu těhotenství. Měla černý nepromokavý plášť a velmi unavenou bledou tvář. Vydala se rychlým krokem vpřed a neustále se otáčela. Úzká ulička se pomalu rozšiřovala a odkrývala tak příjezdovou cestu k honosnému sídlu. Žena zpomalila. Vytáhla hůlku a odemkla bránu, která se se skřípěním otevřela. Vstoupila do domu a pokračovala do síně.

„Madame Blacková.“ Žena přikývla a posadila se na křeslo u krbu. Znepokojeně se rozhlížela kolem a čekala na pána domu. Dům Lestrangeových byl tmavý a depresivní. Bylo ticho. V rohu sténalo nějaké stvoření a prskalo okolo sebe.

„Aaa Druello, jsem si jistý, že jste zde kvůli svému bratrovi. Nemýlím se?“ Charis Lestrange byl vysoký muž středního věku. Jeho obličej byl propadlý a šedý. Posadil se do křesla naproti madam Blackové a tvářil se neutrálně. „A-ano. Jsem tady, protože vás chci požádat o jeho propuštění. Nevěřím, že je… no prostě, že ty hnusný mudlovský šmejdy zabil.“ Poslední slova řekla s viditelným odporem.

„Já tomu také nevěřím, a proto jsem vám chtěl nabídnout následující. Nebude to ovšem zadarmo-“ „- toho jsem si vědoma.“ „No asi jste mě správně nepochopila… Dejme tomu, že mám syna. Vy máte dceru. Složíte mi tedy za to neporušitelný slib, že vaše nejmladší dcera si vezme mého syna.“ Vítězoslavně domluvil a usmíval se do vyděšené tváře Druelly Blackové. „Pokud mi nic jiného nezbývá… pak tedy souhlasím.“ Řekla nakonec přidušeným hlasem. „Hopsli, dojdi pro svoji paní. Bude nám dělat svědka.“ Promluvil teď směrem k malému prskajícímu stvoření v rohu. Byl to poměrně mladý domácí skřítek. Na okamžik zmizel a přivedl s sebou jeho ženu. Byla stejně bledá a šedá. Měla tmavé dlouhé šaty a její vlasy byly mokré od deště. Přistoupila k nim a vytáhla svou hůlku. Charis Lestrange a Druella Blacková spojily své ruce. Madame Lestrangeová přistoupila až k nim a namířila svou hůlku na jejich ruce. Tenké pramínky jejich ruce svázali a neporušitelný slib byl uzavřen…