2. kapitola
Žánr: drama/ komedie
Napsala: Dead Princes
Zajatkyně
O dva dny později byl na řadě se stráží Lupin. Vydal se nahoru po schodech a našel židli pro hlídače prázdnou. Vzal za kliku od pokoje a otevřel. Překvapeně se zarazil a zíral na Siriuse, který Belle právě sunul sušenku k ústům. Ten se lekl a spěšně si onu sušenku nacpal do pusy. „Co se to tady děje?“ vyrazil ze sebe překvapeně Lupin a zadíval se na Siriuse. „Me-la..mmm…hvad“ snažil se mu vysvětlit situaci žvýkající Sirius. „To byl ale účel“ promne si Remus prsty čelo, otáčí se, s povzdechnutím zavře dveře a vydává se zpátky do dolního patra. Tam se už všichni scházejí na další schůzi. Dnes měla Bellatrix promluvit a aspoň něco říci. ~Budou určitě nadšení, až jim povím, že jí Sirius potajmu krmí těmi zatracenými sušenkami~ pomyslí si hořce a vstoupí do místnosti. Zatleská, aby upoutal pozornost, a začne vysvětlovat dění nahoře. Když svůj výklad dokončí, jsou všichni ještě mírně v šoku. „Ale proč to dělá? Nechápe, že tím kazí veškeré plány?“ zeptá se nevěřícně Tonksová a zírá dál na Lupina, jako na magnet. „A máte to tady. Když jsem říkal, že Black je prostě nespolehlivý, hloupý, nevděčný…“ spustí Snape, ale McGonagallová ho zarazí mávnutím ruky. „Je to jeho sestřenice. Ale nikdo z nás nečekal, že se takto zachová právě Sirius. (opět mávnutím zarazí Snapa, který se chce uvést jako výjimka) Nicméně, teď je otázkou, co dál?“ rozhlédne se po přísedících. „Rozhodně bychom měli Blacka držet dál od toho pokoje. A jí dát před nos něco jiného, než sušenky“ ujme se slova Moody. „Mohli bychom jí tam dát kachnu, co jsme měli včera k večeři, kousek zbyl, ale nést se mi to tam nechce“ ozve se zúčastněně paní Weasleyová. „Ale tu jsem si chtěl dát dneska já, protože...eh..samozřejmě, to je dobrý nápad“ usměje se pan Weasley. „Dobrá, a já to tam zanesu, stejně jsem na řadě s hlídkou.“ nabídne se Lupin. „Hlavně odtamtud nezapomeň vykopnout toho hrozně šikovného člověka, co všechno kazí“ přisadí si Snape a upije ze svého šálku čaje. „Jistě, hned vám ho pošlu dolů“ kývne Lupin a vydává se opět po schodech nahoru.
„Siriusi, myslím, že si s tebou dole chtějí popovídat“ řekne odměřeně, když vstoupí. Potom co je v pokoji jen s Bellatrix, položí před ní pekáč s nedojedenou půlkou kachny. Bella se jen ušklíbne. Cítí, jak má zdřevěnělé nohy, potřebovala by se protáhnout, ale takové zázraky nečeká. Může být ráda i za těch pár sušenek od Siriuse. Jo, byly dobré, jak povídal Brumbál. Ale kachna vypadá o dost chutněji. A Lupin jí tam s ní nechal samotnou a sám odešel ven za dveře. ~Určitě by si taky dal~ pomyslí si Bella a zakouká se ven z okna. Venku začíná padat sníh. Letos zima přišla o něco dříve. Přemýšlí o sněhových vločkách, ale pak její myšlenky naberou rychlý spád. Co asi dělá její Pán? A co Malfoyovi a ostatní smrtijedi? Začali po ní už pátrat? Jak dlouho tu ještě bude? Tohle jim přijde draho. Až se osvobodí, tak jim ukáže. Ona je přeci Bellatrix Lestrangeová a ne nějaká malá holka!!
Dole mezitím probíhá prudší výměna názorů, po níž se Sirius stahuje někam do horních pater, a ostatní se mrzutě rozcházejí.
O další dva dny později, brzy odpoledne, se opět všichni sešli v prostorném obývacím pokoji v přízemí. Dokonce i Sirius sešel ze svého úkrytu v horních patrech domu dolů, a usadil se do svého oblíbeného křesla na konci dlouhého dubového stolu. S mírným zájmem a šálkem horké čokolády teď sledoval ostatní – vážného Moodyho a rozvážného Kingsleyho, sedící nalevo, zachmuřeného Lupina s roztěkanou Tonksovou a mrzutým Snapem nalevo, ustaranou McGonagallovou se zasněným Brumbálem na druhém konci stolu, klidného pana Weasleyho, opřeného o stěnu se zamyšleným výrazem a paní Weasleyovou, přerovnávající nervózně věci na stole před sebou.
„Kromě vody nedostávala nic?“ zeptá se Kingsley se zvednutým obličejem směrem k Weasleyům. „Ne, nic jsme jí nikdo nedal, pokud vím“ odpovídá paní Weasleyová a pohledem zabloudí k Siriusovi, zatímco už potřetí přeskládává ubrousek, patřící pod keramickou vázičku na umělé květiny. Ten nasadí trochu nevraživý výraz a pak odvrátí zrak k proskleným hodinám, stojícím v koutě místnosti. „Výborně. Několik z nás za ní dojde a zkusí z ní dostat nějaké informace.“ prohlásí mírně Kingsley a pomalu se zvedne. Přidává se k němu McGonagallová, Tonksová, Brumbál a Snape. Ti čtyři opouští ostatní a vychází po vrzajících schodech nahoru. Brumbál otevírá dveře a vchází dovnitř jako první. Všichni kromě Snapea si sednou do tří přistavěných zelenkavých křesílek a zaměří své pohledy na svou zajatkyni, stále sedící na židli a spoutanou provazy. Ta po dvou dnech bez vody začala více registrovat kachnu, která stále ležela na pekáči kousek od ní. Sice už začínala být trochu oschlá, ale to neubíralo na její silné vůni, vyplňující celý pokojík. A trochu pohybu by jejím kostem a svalům také prospělo.
Všichni na ní upírají zrak a místnost vyplňuje krapet napjatá atmosféra. Bellatrix jim jejich pohledy neústupně oplácí. Dokonce nasadila i jeden ze svých pološílených úsměvů. „Přinesli jste mi další jídlo? Víte, musím si hlídat postavu, na tučné nemám chuť. Přineste sem nějaké ovoce, třeba si ho později vezmu“ spustí výsměšným tónem. „Jídlo ne, ale zato máme pár otázek, na které bychom rádi znali odpovědi“ ujme se slova McGonagallová. Bellatrix se úsečně zasměje a jen zavrtí hlavou, čímž vyjádří svůj názor na celou věc. „Jestli nám odpovíš na to, co chceme vědět, dostaneš jídlo a možná i trochu více volnosti“ nadhodí Brumbál, za což si vyslouží varovný pohled od Tonksové. Snape stojí jako socha se založenýma rukama a k dění se nevyjadřuje.
„Minervo, mohla byste prosím?“ podává Brumbál lístek s otázkami McGonagallové.
„Ano, takže: Kde je sídlo Lorda Voldemorta?“ přečte první otázku a zahledí se s očekáváním přes papír na Bellatrix. „Proč se nezeptáte třeba tady Severuse, když jste takoví kámoši?“ našpulí Bella pusu a střelí pohledem směrem ke Snapeovi. „Bude lepší, když nám to potvrdí více jeho přívrženců. Odpověz.“ vrací rychle se zpět k otázce Tonksová. „Vy si vážně myslíte, že ze mě něco vytáhnete? A zrovna vy čtyři? Jste roztomilí“ ušklíbne se Bellatrix.
„Myslím, že tohle nemá cenu, pojďme“ zavelí Brumbál a zvedne se. Ostatní ho poslušně následují a všichni opouštějí pokoj. Bellatrix jen vzpurně pohodí hlavou a opět se zadívá z okna. Tuší, že tu bude dalších pár hodin, než to na ní zkusí znovu.
Komentáře:
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.